Dvojník

Dvojník (1846) je jedním z raných, a přesto nejpozoruhodnějších děl Fjodora Dostojevského. Tato psychologická novela předznamenává velká témata jeho pozdějšího díla: identitu, šílenství, společenský tlak a křehkost lidské osobnosti v moderní byrokratické společnosti.

Jakov Petrovič Goljakin je nenápadný petrohradský státní úředník — tichý, nesmělý, plný úzkostí. Jednoho dne potká muže, který je jeho dokonalou fyzickou kopií: stejná tvář, stejné jméno, stejné zaměstnání. Ale kde je Goljakin váhavý a pokorný, jeho dvojník je sebejistý, okouzlující a bezohledný.

Dvojník se pomalu, ale neodvratně vkrádá do Goljakinova profesního i společenského života — přebírá jeho místo u nadřízených, jeho přátele, jeho postavení. Dostojevský sleduje Goljakinův rozpad s děsivou přesností: hranice mezi skutečností a paranojou, mezi světem a vnitřním peklem, se stávají nerozlišitelnými.

Moderní interpretace Dvojníka vidí v dvojníkovi projekci potlačeného já — vše, čím Goljakin touží být, ale nikdy neodvážil stát. Dostojevský, tehdy čtyřiadvacetiletý, intuitivně předznamenal psychoanalytické myšlení o půl století dřív. Kafka, Borges a Nabokov se k Dvojníku hlásili jako ke klíčovému zdroji inspirace.

Dílo veřejné domény — poslouchejte zdarma v češtině, bez registrace, bez předplatného, bez reklam.